Život podle sebe

Již delší dobu vnímám kolem sebe, jak nás to stále více vede k tomu, abychom žili podle sebe.

Ne podle očekávání okolí, podle představ našich rodičů, podle toho, co od nás očekává společnost a systém. Ne, podle ostatních, ale podle sebe. Podle našich nejnitěrnějších přáních a tužeb. Podle toho, po čem naše srdce touží a kam nás vede.

A mě to dává obrovský smysl. Krásně mi to ladí se mým milovaným ikigai i s Human Designem, do jehož studia jsem osobně (a i profesně samozřejmě :-)) teď ponořena.

Všechno začíná a končí u nás.

Cesta k naplnění našemu potenciálu a žití podle sebe vede přes SEBEPOZNÁNÍ. Podívat se hluboko dovnitř, přijmout všechny naše strachy, stíny, všechny části nás samotných, které se nám nelíbí a které schováváme v naději, že zmizí, když je budeme dost dlouho ignorovat. Je potřeba vytáhnout na světlo hluboce zakořeněná neprospěšná přesvědčení a limity, které nás ovlivňují na povědomé úrovni. Dovolit si čelit všem svým emocím, i těm, za které se stydíme, protože nám někdo někdy řekl, že nejsou vhodné. Přijmout naše silné, ale i ty slabé stránky. Všechny tyto dílky jsou naše části nás samotných, nikdy nezmizely a nikdy nezmizí, jen jejich popíráním, popíráme samy sebe. Svou podstatu, svou esenci. Jen přijetím všech dílků se můžeme stát celistvými a autentickými.

Jen v této své autentické, zranitelné podobě, můžeme jít cestou podle sebe.

Na počátku všeho je VŠÍMAVOST. Až 90% našich myšlenek je stále stejných. Stejné myšlenky znamenají stejné volby. Stejné volby a rozhodnutí vedou ke stejných věcem a činnostem. Stejné činnosti znamenají stejné prožitky. A stejné prožitky znamenají stejné pocity a emoce. To znamená, že jsme stále stejní, nevyvíjíme se, nerosteme. Podle filosofie jógy jde o pomalé umírání.

A právě všímavost je klíčem k vnímání stejných myšlenek, resp. vede k novým myšlenkám. Praktikování všímavosti si uvědomíš, kdy se myšlenkami točíš v kruhu a nasměruješ je jiným, novým směrem. To povede k jiným rozhodnutím a samozřejmě také k jiným činům, jiným zážitkům a jiným emocím.

„Šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Albert Einstein

Já miluji OTÁZKY, především ty SEBEPOZNÁVACÍ. Pokud jsme k sobě opravdu upřímí , můžeme se dozvědět o sobě mnoho věcí.

Z vlastní zkušenosti i z koučovací praxe vím, že pokud nám někdo položí otázku, na kterou nechceme odpovědět nebo tam cítíme rezistenci, je to přesně ta pravá otázka. Ta, která vynese na světlo přesně to, co je potřeba.

• Co mě v této chvíli nejvíce naplňuje?
• Co mi dává smysl?
• Žiji podle svých vlastních hodnot, nebo podle očekávání ostatních?
• Jaké návyky mi slouží a jaké mě drží zpět?
• Které činnosti mě posilují a které mě vyčerpávají?
• Co v životě dělám jen ze strachu, že zklamu druhé?
• Co bych dělal/a, kdybych se nebál/a neúspěchu nebo kritiky?
• Co v mém životě nefunguje a proč?
• Jaké přesvědčení nebo myšlenky mě limitují?
• Jaká změna by mi přinesla více klidu a radosti?
• Kdy se cítím autenticky a svobodně?
• Kdo nebo co mě inspiruje, abych byl/a nejlepší verzí sebe sama?
• Co potřebuji pustit, abych se mohl/a posunout dál?

Poslední otázka často vede k uvědomění toho, čeho se bojíme pustit.

Držíme se minulosti. Držíme se bolestných vzpomínek, které nám nedovolují žít šťastně v přítomnosti. Držíme se starých křivd, ublížení a bolesti, protože už jsou tak dlouho naší součástí, že si neumíme život bez nich ani představit.

Bojíme se jich pustit, protože bychom se mohli rozpadnout.

Pokud ale půjdeš cestou sebepoznání, všímavosti a hloubavých otázek a každý jeden den uděláš krok, každý jeden den se o kousek posuneš k životu podle sebe.

Každý jeden den, kdy to nevzdáš, kdy se rozhodneš pro sebe, kdy změníš tu myšlenku, která Tě brzdí, kdy vytrváš, se Tvůj život začne měnit.

Než se na tuto cestu vydáš, uvědom si své PROČ a měj ho stále na očích. Proč to děláš? Tvé PROČ musí být dost silné, aby Tě dokázalo udržet na Tvé cestě.

Cesta sebepoznání je cestou změny identity. Nic, už nebude jako dřív. TY už nebudeš, jako dřív. Dovol si tuto změnu, neboj se jí.

Dovol si na této cestě mít kolem sebe lidi, kteří Tě podpoří a budou Tě bezpodmínečně přijímat a držet v době, kdy budeš padat, kdy to budeš chtít vzdát, kdy se Ti nebude dařit.

Dovol si průvodce, mentora nebo kouče. Půjde se ti snáze, rychleji a nebudeš se točit v kruhu.

Každý máme svá slepá místa, která nevidíme, dokud nám na ně někdo neposvítí.

Jen si uvědom, že je to cesta, kterou za tebe nikdo neujde. Musíš si ji ujít sama.

Je jen na Tobě, jestli s podporou nebo sama. Obojí je v pořádku, nic není špatně.