Takhle už to dál nejde..

Jsou to ty chvíle, kdy se něco v našem životě začne rozpadat.
Vztah, role, práce, představa o sobě… nebo jen ten hluboký pocit, že to, co dřív dávalo smysl, už neslouží.

Zvenku to možná není vidět.
Ale uvnitř je ticho. Tlak. Volání po změně.

To, co tě dříve bavilo, najednou postrádá smysl.
To, co tě dřív drželo v bezpečí, tě teď spíš dusí.

Možná cítíš strach, nejistotu, smutek…možná i bolest.

Máš pocit, že něco končí a ty nevíš, co s tím.

Možná máš pocit, že jsi ztratila směr.
Že nevíš, co dál.
Že se všechno, co jsi znala, se rozpadá. Včetně tebe.

Ale co když je to jinak?

Co když nic není špatně…
Jen se jedna verze tebe tiše loučí,
aby mohla vzniknout nová?

Tohle není konec.
Tohle je začátek.

Začátek nové kapitoly.

Kapitoly, kterou píšeš jen ty sama.
Bez cenzury, bez přizpůsobování se, bez zmenšování se.

Tento přechod bývá nepříjemný.
Je to fáze, kdy nejsme ani tam, kde jsme byly,
ani ještě tam, kam směřujeme.

Tohle místo, je prostor, kde se můžeš zastavit.
Zhluboka nadechnout.
A dovolit si položit otázku:

„Jak by vypadala další kapitola mého života, kdybych ji psala srdcem?“

Protože právě teď máš možnost tvořit.
Ne z místa tlaku nebo očekávání.
Ale z místa tvého vnitřního vedení.
Z místa, kde sídlí tvé proč, tvá pravda, tvá skutečná síla.

Možná se teď cítíš mezi světy – už nejsi tou, kterou jsi bývala, ale ještě přesně nevíš, kým se stáváš.
A to je v pořádku.
To je ten přechodový moment.
Tichý, ale mocný. Bolestivý, ale léčivý.

A právě v téhle tiché zóně dochází k největším vnitřním proměnám.
Kdy odložíme staré masky.
Kdy si dovolíme nevědět a jen být.
Když se začneme znovu ptát: Kdo vlastně jsem? Co opravdu chci?

Protože právě v něm se rodí tvé já.
A tahle verze už nebude hrát podle starých pravidel.

Bude tvořit z duše, s láskou k sobě i ke světu kolem sebe.
Bude si stát za tím, co cítí a dovolí si s láskou přijmou všechny své stíny.
A dovolí si růst – i když to znamená pustit něco starého.

Tahle nová kapitola nemusí být o radikální změně.
Nemusí být o útěku nebo velkých rozhodnutích.
Může být tichá. Pomalá. Rozvíjející. Autentická.

Kapitola, kde se neřídíš očekáváním druhých.
Kapitola, kde se přestáváš zmenšovat.
Kapitola, kde si dovolíš být skutečně TY.

A tak si dnes dovol připustit…
že tohle není konec.

Je to začátek.

Tohle je začátek nové kapitoly.
A tentokrát ji píšu já.