Než se rozpadneš…

…. dlouho se snažíš.
Být tou, kterou od tebe chtěli.
Tou silnou, která všechno zvládne.
Tou hodnou, která nikdy nezklame.
Tou dokonalou, která vše zvládá.
Tou poslušnou, která neodmlouvá.

Jenže ty víš, že pod tím je něco jiného.
Něco, co se už nedá potlačit.
Tvoje tělo to ví.
Tvoje srdce to ví.
Tvoje duše to volá.

Možná tomu říkáš únava.
Ale není to únava.
Je to odpor.
Odpor k životu, který už dál nechceš žít.
Odpor k masce, která tě dusí.
Odpor k tomu neustále se přizpůsobovat, přecházet, přežívat.

A možná tomu říkáš vyhoření.
Ale to není vyhoření.
To je  přechod.
Je to bod zlomu.
Místo, kde staré přestává fungovat a nové ještě neexistuje.

Je to bolestivé, já vím.
Ale právě tady se rodí pravda.
Ne ta, kterou sis naučila říkat a které si chtěla věřit.
Ale ta, která vždycky byla v tobě.

Než se rozpadneš…

se nejdřív odpojíš od sebe.
Ztratíš radost.
Ztratíš směr.
Ztratíš sebe v rolích, povinnostech a hluku světa.
A pak jednoho dne ucítíš…
že už to nejde dál.

To není slabost.
To není selhání.
To je pozvání.

Pozvání vrátit se DOMŮ.
Ne do bezpečného známého.
Ale do sebe.

Do těla, které se ti snažilo říct, že už nemůže.
Do srdce, které potlačovalo touhu.
Do duše, která už tě nechce dál nechat spát.

Než se rozpadneš…

se na chvíli zastav.

Zeptej se:
– Co v mém životě není moje pravda?
– Koho vlastně žiju?
– Kde jsem se odpojila od sebe?

A možná ucítíš…
že se něco v tobě probouzí.
Ještě tiché. Ještě křehké.
Ale skutečné.

Možná právě teď stojíš na rozcestí.
Z jedné strany skok do neznáma.
Z druhé strany… návrat.

Ať už se rozhodneš jakkoliv…
Tvoje síla není v tom, že všechno zvládneš.
Ale v tom, že se vrátíš k sobě, i když tě to bolí.
Že se neztratíš navždy, i když na chvíli zapomeneš, kdo jsi.

Než se rozpadneš…
možná konečně ucítíš, že žiješ.
A to je začátek všeho.

A pokud jsi právě v té fázi, kdy je ti těžko…
kdy nevidíš jasně…
kdy všechno v tobě křičí, že něco musí být jinak…

Nepotřebuješ mít teď všechno vyřešené.
Nepotřebuješ vědět, co bude dál.
Stačí jediný krok.
Jedno nadechnutí.
Jedna malá volba – být tady pro sebe.

Já vím, jaké to je.
A vím, že i když se teď můžeš cítit rozbitá,
v tobě je síla, která nezmizela.
Jen čeká, až ji znovu objevíš.

Držím ti prostor.
S vírou, že rozpad není konec.
Ale začátek tvé pravdy.

S láskou,
Jana 🖤