Role Hodný holky..

Již od malička jsem byla poslušná holka. Dělala jsem, co se ode mne očekávalo. Dobře jsem se učila, poslouchala rodiče, měla úctu ke starším lidem a nedělala jsem nic, co by hodná holka dělat neměla. A těšilo mne to. Těšilo mne dělat radost ostatním a těšilo mne, když mne chválili.

Až na krátký „výpadek“ v období puberty, kdy jsem se snažila bouřit proti všem a všemu, se mne role Hodné holky držela až do dospělosti. Měla jsem ji tak zažitou pod kůží, že jsem si ani neuvědomila, že často konám na základě přesvědčení, co by hodná holka dělat měla či neměla, nikoliv dle sebe. Role Hodné holky se mi tak vetřela pod kůži, že jsem se vdala za muže, protože se to ode mne očekávalo a hlavně, abych udělala radost svým rodičům a babičce.

Ty slabé hlásky v mé hlavě, že je něco špatně, jsem přehlížela a potlačovala. Hodná holka přece nemůže teď, když jsou plány na svatbu v plném proudu, svatbu zrušit. Co by tomu proboha lidé řekli? A babička se tak těší, to ji přece nemohu udělat. Pokud bych svatbu zrušila, nemusela by se už žádné dožít. Brácha se do ženění nehrne a jinou možnost jít vnoučeti na svatbu nemá, já jsem její jediná šance. Nemohu je zklamat. Hodná holka by tohle neudělala.

Svatba se konala, všichni, až na nevěstu byli spokojení. Nevěsta měla hlavně radost, že všichni ostatní jsou spokojení a dál ty slabé hlásky, které se snažili čas od času ozývat, úspěšně potlačovala. Dokázala je potlačovat i po narození prvního dítěte, kdy se začaly ozývat trochu hlasitěji. Aby jim nedala prostor, rozhodla se pro druhé dítě. Se dvěma dětmi a starosti kolem domku nebudou mít ty hlásky prostor se ozývat.

A měla jsem pravdu. Děti mne zaměstnávali natolik, že jsem na nic jiného neměla ani pomyšlení. Protože hodné holky zvládají všechno, i já si usmyslela, že to všechno zvládnu. Vždy jsem si potrpěla na pořádek a byla přesvědčená, že malé děti nejsou výmluvou na to, aby musel být doma „bordel“. A tak jsem pořád uklízela, vysávala, vytírala. To vše každý den, když bylo potřeba, klidně víckrát za den.

Abych zvládala všechny povinnosti, o kterých jsem byla přesvědčená, že je hodná holka má umět zvládat, začala jsem si vytvářet seznamy. Mimo standardního seznamu na nákup, jsem měla seznam, co je potřeba doma udělat, seznam na zábavné činnosti s dětmi, na které stejně nikdy nebylo dost času, seznamy na všechny lékařské prohlídky, co je potřeba absolvovat, co by dítě v určitém věku mělo umět a jak je rozvíjet.

Děti rostly a začali mne potřebovat čím dál míň. A ty našeptávající hlásky v mé hlavě se ozývaly čím dál víc. A byly hlasitější. A já je už nedokázala nevnímat. S jejich rostoucí silou rostla i moje nespokojenost s mým životem. Přestože jsem měla vše, po čem každá žena touží, dvě krásné zdravé děti, hezký dům, milujícího a slušně vydělávajícího manžela, nebyla jsem šťastná. Dokázala jsem sama sebe přesvědčit, že až se vrátím do práce, všechno se vrátí do starých kolejí a bude to dobré.

Nebylo. Návrat do práce jen prohloubil zející propast v mém manželství a já se do jejích hlubin nořila každý den čím dál tím víc. Po půl roce marného snažení jsem se rozhodla, že takový život pro sebe ani pro své děti nechci a jediné možné řešení viděla v rozvodu. Následovalo několik měsíců naprostého pekla, během níž jsem se snažila manžela přesvědčit, že je to jediné možné řešení a že to tak bude lepší pro všechny. Byla jsem vyčerpaná, zlomená, nešťastná, ale vytrvalá. Věděla jsem, že už tohle manželství nelze zachránit. A přála jsem si jediné, abychom dokázali zachovat dobrý přátelský vztah.

K rozvodovému stání jsme šli společně a v klidu, smíření se situací. Stali se z nás přátelé, uvědomili jsem si, že již navždy budeme ve svém životě propojení, protože máme spolu děti. Léto po rozvodu jsem dokonce strávili společně na dovolené u moře a dokázali dětem, že tu vždy pro ně oba budeme.

Rozvodem jsem se vymanila z role Hodný holky. Poprvé v životě jsem poslechla ten slabý hlásek, který se mě snažil nasměrovat na správnou cestu. A přestože jsem měla strach z budoucnosti své i dětí a zmítala mne nejistota, jak vše sami zvládneme, hlavně finančně, věřila jsem svému rozhodnutí. A věřila jsem se, že to vše zvládnu.

A když se rozhodnete a věříte, celý vesmír se spojí, aby Vás na Vaší cestě podpořil…