V předchozím článku Vystoupení z komfortní zóny jsem zmiňovala 3 guny z jógové terminologie. Jako jogínce mi to nedá, abych se nepodělila o více informací ze světa jógy a možná tím rozšířila okruh praktikujících 😊. I v dnešní době si totiž mnoho lidí s jógou pojí krkolomné pozice a předem ji odsoudí jako něco, co ani nechtějí zkusit. Někteří ji přeci jen zkusí...
Poprvé jsem toto téma zaslechla před několika lety. Představila jsem si pod tím extrémní zážitek typu koupání v ledové řece či výběh na Sněžku. Poté jsem ale pochopila, že vystoupení z komfortní zóny může vypadat úplně jinak, a především jsem si uvědomila, jak je to pro život důležité. Jako děti jsme neustále poletovali sem a tam, zkoušeli nové věci, objevovali....
Miluji moře, již jsem u něj nebyla několik let a chybělo mi. Řekla jsem si, že bychom mohli vyrazit s dětma. Po jejich dotazech, jestli tam bude bazén, jsem se ale rozhodla vyrazit sama. Děti měli víc zájem o bazén a atrakce a mne naopak lákalo jen to moře a klid. A začala jsem hledat, kam vyrazit. Původně jsem chtěla vyrazit sama, ale nakonec...
Každé léto jsem mívala naplánované několik měsíců dopředu. Především kvůli dětem a jejich táborům. Po rozvodu se samozřejmě přidaly rozpisy, kdy budou s tátou, dle toho jsem pak plánovala svoji dovolenou s dětmi já a zbytek prázdnin vyplňovali prarodiče. Léto pro mě bylo sice ve znamení méně práce díky absencí svačin a příprav do školy, ale zase vyžadovalo větší organizaci a přípravy na tábory...
Často kolem sebe slýcháme, jak je důležitá sebeláska. Někteří se nad slovem sebeláska možná ušklíbnou a představí si člověka, který je sebestředný, namyšlený. A někteří si pomyslí, že se mají rádi dost. Dělají, co je baví, jí jídlo, které jim chutná, dívají se na filmy, které se jim líbí. Já jsem si také myslela, že se mám ráda...
Odjakživa mám ráda pořádek. Moje máma by se mnou asi úplně nesouhlasila. Vzpomínala by určitě na moje období puberty a připomněla mi můj styl uklízení „nacpat všechno povalující se po pokoji do skříně a rychle zamknout dveře, ať z ní nic nevypadne“. Dobře, odjakživa tedy asi ne. Myslím, že to přišlo s prvním samostatným (samozřejmě pronajatým) bydlením. V tu chvíli si začnete toho...
Již od malička jsem byla poslušná holka. Dělala jsem, co se ode mne očekávalo. Dobře jsem se učila, poslouchala rodiče, měla úctu ke starším lidem a nedělala jsem nic, co by hodná holka dělat neměla. A těšilo mne to. Těšilo mne dělat radost ostatním a těšilo mne, když mne chválili. Až na krátký „výpadek“ v období puberty, kdy jsem se...
Jana Karasová