
Kolikrát jsi si v duchu (nebo i nahlas) řekla: „Nejsem dost dobrá.„
Kolikrát jsi uvěřila, že druzí vědí víc než ty, že jejich slova jsou důležitější než ta tvoje?
A kolikrát naopak někdo zklamal tvoje očekávání tak silně, že jsi ho okamžitě zařadila do škatulky: „Tebe prostě nemůžu brát vážně.“
Možná častěji, než bys chtěla. A právě tady vstupuje do hry pojem, který dokáže proměnit způsob, jakým vnímáš sebe i druhé – „Já jsem OK – Ty jsi OK.“
Transakční analýza je psychologický směr založený Ericem Bernem v 50. letech a popisuje čtyři základní životní postoje, které ovlivňují, jak se vztahujeme k sobě i ke světu:
Z těchto čtyř možností je jen jedna zdravá, vyrovnaná a dlouhodobě udržitelná: Já jsem OK – Ty jsi OK.
Všechny ostatní vedou buď k méněcennosti, kritičnosti nebo rezignaci.
Možná se ti vybaví naivní obrázek: „Všichni jsme dokonalí, všichni se máme rádi, žádné konflikty.“
To ale není podstata.
Tento postoj znamená:
Tohle nastavení má ohromnou sílu.
Já nejsem OK – Ty jsi OK
Tohle nastavení se často rodí v dětství, když dítě slyší víc kritiky než uznání. V dospělosti se pak projevuje jako pocit méněcennosti, oběti a nutnosti se přizpůsobovat. Člověk v tomto postoji neustále hledá potvrzení od druhých, protože uvnitř nevěří, že sám má dostatečnou hodnotu. Výsledkem bývají závislé vztahy, nízké sebevědomí a neschopnost říct jasné „ne“.
Já jsem OK – Ty nejsi OK
Na první pohled může působit silně, ale ve skutečnosti jde o postoj vycházející z vnitřního zranění. Člověk si chrání své slabiny tím, že se povyšuje nad druhé – kritizuje, dominuje, znehodnocuje. Typické jsou věty jako „já to vím líp“ nebo „kdybys nebyl takový, bylo by to jiné“. Tento postoj vede k mocenským bojům, konfliktům a osamělosti, protože druhé vnímáme spíš jako hrozbu než jako partnery.
Já nejsem OK – Ty nejsi OK
Tady už nejde o boj, ale o rezignaci. Člověk má pocit, že není v pořádku ani on, ani svět kolem něj. Dostavuje se beznaděj, apatie, pocit, že nic nemá smysl. Tohle nastavení bývá často spojené s depresí nebo vyhořením. Člověk ztrácí chuť cokoli měnit, protože věří, že výsledek bude stejně špatný.
A právě v těchto třech postojích, méněcennosti, nadřazenosti nebo rezignaci, začínají většiny konfliktů, nedorozumění a destruktivních scénářů v našich životech.
Tento postoj není o tom, že se do něj jednou rozhodneme vstoupit a už tam navždy zůstaneme. Je to spíš každodenní praxe – vědomá volba, ke které se znovu a znovu vracíme.
Můžeš začít malými kroky:
👉 Zastav se a zeptej se sama sebe:
Která část mě teď mluví?
Je to přísný Rodič, který soudí? Zraněné Dítě, které se bojí, že není dost dobré? Anebo můj Dospělý, který dokáže vidět situaci v realitě tady a teď? Už jen toto uvědomění ti pomůže získat odstup a přepnout do vyrovnanějšího postoje.
👉 Rozlišuj chování od člověka.
To, že s někým nesouhlasíš, neznamená, že musíš zpochybnit jeho hodnotu. Můžeš nesouhlasit s činem, postojem či názorem, a přitom zůstat v respektu k druhému jako lidské bytosti.
👉 Připomínej si svou vlastní hodnotu.
Nemusíš ji dokazovat výkonem, perfekcionista nebo neustálým potvrzováním zvenčí. Už jen tím, že existuješ, máš hodnotu. A právě z tohoto místa můžeš vidět stejně hodnotné i ostatní.
Postoj „Já jsem OK – Ty jsi OK“ tedy není jednorázová změna, ale neustálé navracení se k sobě – do prostoru, kde respektuješ svoji i cizí lidskost.
„Já jsem OK – Ty jsi OK“ není klišé. Je to odvaha.
Odvaha nevytvářet hierarchie.
Odvaha nevkládat druhé do škatulek.
Odvaha stát pevně ve své hodnotě a přitom nepovyšovat se nad ostatní.
A právě tady začíná skutečné setkání.
Ne já proti tobě.
Ne já pod tebou.
Ale já a ty – na stejné úrovni.
Co kdybys dnes udělala malý experiment?
Zkus si po celý den v duchu opakovat: „Já jsem OK – Ty jsi OK.“
A sleduj, jak se promění tvé reakce, tvůj vnitřní klid i tvé vztahy.