Máte se dost ráda?

Často kolem sebe slýcháme, jak je důležitá sebeláska. Někteří se nad slovem sebeláska možná ušklíbnou a představí si člověka, který je sebestředný, namyšlený. A někteří si pomyslí, že se mají rádi dost. Dělají, co je baví, jí jídlo, které jim chutná, dívají se na filmy, které se jim líbí. Já jsem si také myslela, že se mám ráda a se sebeláskou problém nemám.

Ale to, co jsem skutečně cítila, byla spíše iluze lásky. Protože jsem se měla ráda pouze za určitých podmínek. Když jsem se hezky oblékla, krásně učesala a namalovala, řekla jsem si při pohledu do zrcadla, že mi to sluší. Dokázala jsem to ale říct, když jsem na sobě měla tepláky, neumyté vlasy a obličej samý pupínek? To bohužel ne. Měla jsem ráda jen tu svoji světlou, lepší stránku. Tu temnou jsem přijmout nechtěla, styděla jsem se za ní a schovávala ji před ostatníma i sama před sebou.

My ale nemůžeme oddělit svoji temnou stránku a přijímat a milovat jen tu světlou stránku sebe samého. Sebeláska znamená přijmou SÁM SEBE se všemi světlými i temnými stranami, se všemi svými chybami a nedokonalostmi. Sebeláska znamená, že se máme rádi bez ohledu na to, co děláme, jak vypadáme nebo s kým jsme. To vyžaduje se naučit znát svoji vlastní hodnotu. Uvědomit si a starat se v první řadě o své potřeby, namísto jejich obětování na úkor ostatních. Naučit se stanovit své hranice a také říkat ne, pokud se ty naše hranice překročí.

A to jsem dlouho neuměla. Přestože jsem štíhlé postavy, za kterou vím, že by mnozí byli vděční, já jsem na své tělo hrdá nebyla. Pořád jsem na něm nacházela něco, co se mi nelíbilo. Povolená kůže po porodech na břiše, faldíky na bocích, silnější lýtka, velký nos, malé rty. A mohla bych pokračovat, nebyla snad jediná část těla, ke které bych nedokázala najít alespoň malou výhradu. A to samé se týkalo mého chování. Vyčítala jsem si, že nejsem dost společenská, vtipná, otevřená. Připadala jsem si obyčejná a nejistá ve spoustě věcí.

Byla jsem to ale jen já, kdo viděl ty „nedokonalosti“. My sami jsme totiž sobě největším kritikem. Náš vnitřní hlas nás má tendenci kritizovat, vyhledávat jen ty špatné vzpomínky, připomínat nám všechny chyby, kterých jsme se kdy dopustili. Ano, často mohou mít tyto uložené vzorce kritiky původ v traumatických zkušenostech nebo stylem výchovy rodičů.

Pravdou ale je, že většinou se sami kritizujeme tak, jak nás nikdo jiný nikdy nekritizoval. Podle našeho vnitřní kritika se nezasloužíme lásku a uznání jen tak, je potřeba tvrdě makat, abychom jí byli hodní. Naučit se ztišit vnitřního kritika je těžké a vyžaduje to čas, ale stojí to za to. Po jeho ztišení totiž uslyšíte svůj vnitřní hlas, která vás povede s klidem, odvahou a v souladu s vašimi schopnostmi.

Je potřeba se ale přestat srovnávat s ostatními a říkat si: “Kéž bych měla takové….“, zde si určitě každá najde něco, co by doplnila za sebe. Je potřeba pochopit, že to, že jsme každá jiná, je krásnou součástí života. Vždyť každému se přece také líbí něco jiného, nemáme stejný vkus. A to je to krásné kouzlo života.

Přijměte se tedy taková, jaká jste v tuto danou chvíli, se svými křivkami, povolenou kůží, striemi, vráskami. Přijměte se a buďte na své tělo hrdá. Buďte hrdá na každou vrásku, která vypovídá o všech životních zkušenostech, se kterými jste se v životě musely poprat. Buďte hrdá na povolenou kůži na břiše po porodech, které několik měsíců v sobě nosilo zázrak stvoření. Buďte hrdá na svá povislá prsa, která byla zdrojem životadárné tekutiny pro vaše dítě.

Dívejte se na své tělo s vděčnýma očima a začněte se vnímat taková, jaká jste, ve své jedinečné dokonalosti. Uvědomte si svoji hodnotu a přestaňte se týrat. Přestaňte svoje tělo trápit nesmyslnými dietami, které vaše tělo jen vyčerpávají. Dopřejte mu raději zdravou a prospěšnou stravu. Zjistíte, že si o to tělo samo začne říkat. Zjistíte, že si také samo říká, kdy nemá potřebu tolik jíst a kdy si potřebuje dát půst. Zjistíte, že vám dává zpětnou vazbu za všechny vaše prohřešky v podobě špatných nálad, nesprávného trávení nebo problémech s pletí.

Když se začnete poslouchat, vnímat se, mít se ráda, vaše tělo se začne pomalu měnit do takové podoby, ve které mu bude dobře. Někomu bude vyhovovat tělo hubenější, někdo si najde pohodlí v oblejších tvarech. Ten rozdíl ale pocítíte určitě. Bude vám totiž dobře, budete se cítit žensky a také to z vás bude vyzařovat. Nebude to tak každý den, ale většinou ano. I to je potřeba, přijmout skutečnost, že my ženy jsme cyklické bytosti a naše pocity se mohou často měnit a je to tak v pořádku. Také naše tělo se může lehce měnit, v průběhu měsíců, dnů a dokonce i hodin. Je to naprosto v pořádku. Nevažte se každou chvilku a nestresujte se, že máte večer o kilo nebo dvě navíc, která tam ráno ještě nebyly. Doporučuji se váhy zbavit a naučit se jen vnímat, v jakém těle se cítím spokojená. To je totiž ten správný ukazatel, ne kolik vám ukazuje vaše váha.

Když se začnete mít ráda, začnete mít potřebu si dopřávat věci, které vám dělají dobře. Zjistíte, jestli vám více vyhovuje se dívat na televizi nebo se jít raději projít do přírody. Jestli si raději objednáte fast food nebo si s láskou uvaříte zdravé jídlo doma. Zjistíte, jestli vám vyhovuje proležet o víkendu celé dopoledne v posteli nebo vstát za úsvitu a užít si krásný volný den.

Nedávejte si žádné předsevzetí, že od zítřka budete dělat to a to. Pokud cítíte, že vás to k něčemu táhne, vyzkoušejte to hned. Nečekejte na nic a hned se do toho pusťte. A netrapte se, pokud zjistíte, že vám to nakonec nevyhovuje. A zkuste klidně něco jiného. Je to naprosto v pořádku Zkoušením různým věcí se učíte, poznáváte, rozšiřujete si obzory. Jen tak můžete poznat, co vám vyhovuje a co ne. U každého je to něco jiného, nesrovnávejte se. Najděte si svoji cestu. Buďte jedinečná, buďte svá. Každá žena si zaslouží mít se ráda a být na svoji jedinečnost hrdá.

A vy jste jste jedinečná. Každá žena je jedinečná. Buďme k sobě laskavé a hýčkejme si naši jedinečnost.