Nepotlačujte své emoce

“Nebreč, nebo ti ještě přidám, ať máš důvod brečet.” “Kluci přece nebrečí.” “Ufňukané holky nemá nikdo rád.”

Kdo z vás podobně formulované věty v dětství slyšel? I rodiče, kteří své děti hluboce milují, se občas dopustí takovýchto výroků. Kdyby věděli, co podobnými „výchovnými“ frázemi mohou způsobit, asi by se nad jejich vyslovením více zamysleli.

Když jako děti musíme své emoce držet na uzdě, může to na nás mít dlouhodobý dopad, který se projeví až v dospělosti. Děti, které nemohly otevřeně říct, co cítí, mívají v dospělosti často nízké sebevědomí, mohou trpět úzkostmi nebo se potýkat s problémy ve vztazích. Dlouhodobě potlačované emoce mohou dokonce způsobit i tělesné zdravotní potíže. 

Přesto se stále často setkáváme s přesvědčením, že některé emoce jsou nežádoucí nebo by měly být potlačeny. V dnešní společnosti, kde je kladen důraz na stálost, sílu a neustálou produktivitu, se může zdát, že pro projevy zranitelnosti nebo emoční projevy není místo. 

Naše emoce jsou ale pro nás životně důležité, jsou to naši průvodci.

Ukazují nám, co je pro nás dobré a co ne. Když se cítíme šťastní, je to znamení, že to, co děláme, je pro nás dobré. Když cítíme strach, může to být naše tělo, které nám říká: „Hele, možná bychom měli být opatrní.“ A když cítíme smutek, může to být způsob, jak nám naše duše říká, že potřebujeme čas na zotavení a zpracování. Emoce nás informují o našem vnitřním stavu a pomáhají nám reagovat na vnější okolnosti. Můžou být kompasem, který nás vede skrze rozhodovací procesy, upozorňuje na potřebu změny nebo signalizuje, když je něco v nepořádku. Ignorováním nebo potlačováním emocí tento kompas, naše vnitřní spojení, ztrácíme.

Možná se ptáte, jak poznat, že své emoce potlačujete, když je to něco, co se často děje nevědomě. Není to vždy jednoduché, ale existují určité signály, které vám mohou napovědět, že s vašimi emocemi není všechno úplně v pořádku.

Jedním z prvních signálů mohou být fyzické příznaky. Stres a potlačované emoce se často projevují na našem těle. Můžete si všimnout, že máte častěji napětí ve svalstvu, bolesti hlavy, problémy se spánkem nebo dokonce zažívací problémy. To vše mohou být signály od vašeho těla, že něco není v pořádku.

Pokud se často cítíte podráždění nebo máte náhlé výkyvy nálady, může to být proto, že potlačujete své emoce. Když se snažíme udržet emoce pod kontrolou, může to vést k frustraci, která se pak projevuje jako náladovost nebo podrážděnost.

Pokud si všimnete, že často saháte po únikových mechanismech, jako je nadměrné pití alkoholu, přejídání se nebo nadměrné sledování televize, může to být způsob, jakým se snažíte vyhnout vašim emocím. Tyto činnosti mohou poskytovat dočasnou úlevu, ale neřeší základní problém.

Potlačování emocí může mít také dopad na vaše vztahy. Můžete mít problémy s navazováním hlubších vztahů nebo pocitovou blízkostí, protože se bojíte otevřít a být zranitelní. To může vést k pocitu izolace nebo osamělosti.

Dalším znakem může být pocit prázdnoty nebo odcizení od sebe sama a od ostatních. Když potlačujeme své emoce, můžeme přijít o kontakt se svým pravým já a cítit se, jako bychom jen „procházeli životem“ bez skutečného pocitu zapojení nebo účelu.

Už víme, že emoce není dobré potlačovat. Protože když je tlačíme dolů, jako bychom tlačili na pružinu. A co se stane, když pružinu dlouho držíme dole a pak ji pustíme? Přesně, vystřelí nahoru s ještě větší silou. Stejně to funguje i s emocemi. Když je potlačujeme, mohou se vrátit zpět ve velkém stylu a často i v nejméně vhodnou chvíli.

A jak můžeme pracovat s emocemi, když se zdá, že nás převálcovaly?

První krok je je akceptovat. Ano, i ty „špatné“. Je úplně normální cítit smutek, zlost nebo strach. Tyto emoce nás dělají lidskými.

• Druhý krok je o komunikaci. Mluvte o svých emocích s někým, komu důvěřujete. Může to být kamarád, rodinný příslušník, terapeut nebo třeba kouč. Sdílení pocitů s důvěryhodnou osobou může být úlevné a pomáhá v pochopení emocí.
• A nakonec, zkuste najít zdravé způsoby, jak se s emocemi vyrovnat.

* Psaní deníku

• Efektivní pro zaznamenávání a prozkoumávání emocí. Pomáhá uvolnit pocity a poskytuje nové perspektivy.

* Meditace a mindfulness

• Pomáhá zklidnit mysl a naučit se přijímat emoce bez soudů. Zlepšuje soustředění na současný okamžik a snižuje stres.

* Fyzická aktivita

• Uvolňuje endorfiny, „cítit se dobře“ hormony. Pomáhá zmírnit stres a zlepšit náladu.

* Umělecká a kreativní vyjádření

• Nabízí terapeutický únik pro emoce, které jsou těžké vyjádřit slovy. Může to být kreslení, malování nebo hraní na hudební nástroj.

Ale co když to nestačí? 

Co když se emoce zdají být příliš silné nebo příliš komplikované na to, abychom si s nimi poradili sami? V tom případě může být skvělým nápadem obrátit se na profesionála, jako je psycholog, terapeut nebo kouč. Někdy potřebujeme trochu pomoci, abychom pochopili, co se děje uvnitř nás, a to je naprosto v pořádku. Vyhledání pomoci je znakem síly, nikoli slabosti.

To neznamená, že bychom měli každou minutu každého dne ventilovat každou svou emoci. Jde spíš o to najít zdravou střední cestu, kde můžeme být upřímní k sobě i k ostatním bez toho, abychom se cítili vystaveni nebo zranitelní. A to není vždy snadné, zvláště když jsme zvyklí držet věci v sobě.

Ale jakmile začnete s tímto procesem, můžeme objevit úžasnou věc: že vaše emoce nejsou vaším nepřítelem. Jsou to spíše signály, které nám, pokud je správně interpretujeme a respektujeme, mohou pomoci navigovat životem s větší jasností a smyslem.

A co víc, když se naučíme pracovat se svými emocemi, můžeme objevit nový způsob, jak se dívat na svět kolem nás. Můžeme najít hlubší spojení s lidmi ve svém životě a dokonce i lepší pochopení sebe sama.

Emoce nejsou jen překážky, které je třeba překonat; jsou to klíčové součásti toho, kdo jsme. Když je akceptujeme a učíme se s nimi pracovat, otevíráme dveře k plnějšímu a autentičtějšímu životu.

Takže, nebojte se pustit emoce na svobodu. Nechte je, aby vás vedly, učily a občas i trochu vystrašily. Nakonec právě naše emoce nás dělají lidmi. A v tom je něco opravdu krásného.

Emoce nám mohou otevřít úplně nové světy, pokud je necháme. Stačí je jen trochu lépe pochopit a naučit se s nimi pracovat.

A pamatujte, že na této cestě nejste sami.