Seberozvoj bez iluzí

Když jsem před pár lety objevila svět osobního seberozvoje, připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Měla jsem neskutečnou energii, hltala jsem informace a nevycházela z údivu a nadšení těch nekonečných možností.

Pamatuji si, jak se kamarád smál mému zapálení a vzpomínal na své začátky. Mě to pozitivní nadšení nepřejde, naivně jsem si pomyslela:-).

Přešlo. Vydrželo mi to do doby, než jsem si uvědomila, že hltání informací, čtení jedné knihy za druhou a nepřetržité poslouchání podcastů má hlubší důvod, než jen touha po vzdělávání a osobní seberozvoj.

Hledala jsem. Hledala jsem sama sebe. Hledala jsem cestu, kudy jít. Hledala jsem odpovědi, jaké je mé životní poslání. Hledala jsem ten okamžik, kdy to všechno do sebe zapadne a já prozřu.

Hledala jsem odpovědi venku, protože jsem se neodvážila podívat dovnitř.

Mnoho lidí si, stejně jako já dříve, pod pojmem osobní rozvoj představí afirmace, pozitivní myšlení a vizualizaci lepší budoucnosti. To všechno má své místo a já to miluji, ale pokud se zastavíme jen u povrchního přemýšlení, může nám unikat skutečná podstata změny.

Skutečný růst totiž přichází, když se nebojíme podívat na své stíny – na strachy, zranění a vzorce chování, které nám už neslouží. Je to cesta hluboké sebereflexe, která je více než nepříjemná, ale právě v ní leží klíč k naší svobodě. K odpovědím na naše otázky. Klíč ke změně. Prozření.

Když se odvážíme pohlédnout na svou temnou stránku, přestaneme před ní konečně utíkat a přijmeme ji jako součást sebe sama, dopřáváme si možnost stát se celistvými. Vše je jedno. Přijetí neznamená rezignaci, ale naopak – vědomé rozhodnutí nenechat se již těmito nevědomými programy dále ovládat.

Pro mě bylo prozřením právě pochopení a především přijetí, že skutečný osobní rozvoj není prioritně o tom, abychom se cítili dobře, ale abychom byli autentičtí, silní a ukotvení v sobě. A to můžeme jen, pokud se otevřeme temnotě, bolesti a přijmeme ji. To je paradoxně to, co nám dává největší sílu.

Odvaha podívat se do těch stinných stránek naší osobnosti, do těch míst, která skrýváme nejen před světem, ale především sami před sebou.

Mě otevřel oči koučink. A proto ho tak miluji a provázím tím další ženy. Nezaujatý postoj, zrcadlení nás samotných, hluboké otázky, které nás donutí pohlédnout do našich slepých míst, od kterých odvracíme oči a podpora při přijetí těch stínů, které vylézají na povrch.

Je to hluboký transformační proces. Pro mě velmi očistný.

A je očistný i pro ženy, které se rozhodnou pro skutečnou změnu ve svém životě. Pro ty ženy, které nechtějí už jen mluvit o svých snech.

Chtějí je začít opravdu žít!

A co ty? Jsi připravena podívat se do hloubky?