Vystoupení z komfortní zóny

Poprvé jsem toto téma zaslechla před několika lety. Představila jsem si pod tím extrémní zážitek typu koupání v ledové řece či výběh na Sněžku. Poté jsem ale pochopila, že vystoupení z komfortní zóny může vypadat úplně jinak, a především jsem si uvědomila, jak je to pro život důležité.

Jako děti jsme neustále poletovali sem a tam, zkoušeli nové věci, objevovali. Opouštěli jsme komfortní zónu přirozeně, dokonce rádi a zpět jsme se vraceli jen na dobu nutnou k nabrání sil, abychom zase mohli pokračovat v objevování světa a možností, které nám nabízel. Časem se situace zvolna začala měnit. Začali jsme si více užívat pohodlí domova, s knihou, u televize, ve společnosti přátel. Změnili se nám životní cíle, hodnoty a začali jsme možná více lpět na svých zvycích, které nám dodávali pocit jistoty. Uvelebili jsme se v komfortní zóně.

Komfortní zóna je prostor, ve kterém se cítíme bezpečně a na který jsme zvyklí. Je to stav, ve kterém jsme naučeni fungovat, kde všechno známe, kde se nebojíme nepříjemných překvapení, není zde žádný stres. Naše komfortní zóna je úžasné místo, které nám dává pocit bezpečí a stability. Cítíme se v ní zkrátka pohodlně – komfortně.

Lidé obecně nemají změny rádi, proto je komfortní zóna tak oblíbená. Mnoho lidí ve své komfortní zóně setrvává a přesvědčuje své okolí i sami sebe, že nepotřebují nic změnit. Často se za tímto přesvědčením skrývá ale strach. Je logické, že se jim do toho nechce, mozek se tomu brání. Reagovat na nové podněty je totiž pro něj náročná činnost. A tak nás náš mozek raději přesvědčuje, ať se držíme toho, co známe a vyhneme se tím případnému neúspěchu.

Setrváváním v komfortní zóně ale můžeme promrhat svůj život stereotypem, aniž bychom zjistili, kolik krásy se skrývá venku, za hranicí naší zdi. Za hranicí komfortní zóny přestáváme fungovat na autopilota a jsme nuceni reagovat na nové výzvy. Tím se dostáváme do situací, se kterými jsme se doposud nesetkali. A právě díky objevování nových věcí, získávání nových zkušeností a rozmanitosti překvapení může být život tak nádherný.

Pokud se nám podaří překonat zónu strachu, tuto obří barikádu, která nás v komfortní zóně udržuje, dostaneme se do zóny učení, což je místo, kde bychom měli být co nejvíce. Celý život bychom se měli vzdělávat, učit se nové věci, objevovat a získávat nové znalosti a dovednosti. I zde, v zóně učení, se můžeme setkávat s problémy a výzvami. Podle zvoleného přístupu k nim se můžeme posunout do zóny růstu nebo se vrátit do zóny strachu, pokud se výzvy a problémy nenaučíme vnímat jako součást růstu a života.

V zóně růstu nám může být odměnou objevení našeho potenciálu a nalezení životního poslání. I z této zóny můžeme snadno zase spadnout zpět do zóny komfortu, pokud o sebe nebudeme pečovat, stále se učit a objevovat.

Prvním krokem k vystoupení z komfortní zóny je odhodlání chtít něco změnit a postavit sebe na první místo, pracovat se sebeláskou (více v mém eBooku SEBEláska zdarma).  Dále je potřeba si uvědomit, že ne vše, co je pohodlné, je bezpečné a vše, co je nepohodlné, je nebezpečné. Nehrozí nám nebezpečí, když opustíme svoji komfortní zónu.

Nevrhejte se hned do extrémů, nemusíte chtít hned vylézt na K2 nebo si chtít zaběhnout ultra maraton, nenakládejte si na svá bedra příliš. Mohli byste se dostat do zbytečného stresu a spadnout zpátky do komfortu. Začněte malými krůčky. Pijete každé ráno kávu? Vyměňte ji za čaj. Jezdíte do práce stále stejnou trasou? Jeďte pro změnu jinudy. Čtete rádi detektivky? Vyměňte je za knihu o osobním rozvoji. Narušujte jemně svůj stereotyp, ale důsledně. Udělejte jednu změnu každý den.

Zkuste se pustit do něčeho, co vás láká, ale možná i trochu děsí. Udělejte něco, co nikdy neděláte. Možná to nebude dobrá volba, ale možná ano. To zjistíte, až to vyzkoušíte. Dávejte šanci, aby k vám přicházeli nové věci.

Já vystupuji ze své komfortní zóny například otužováním. Nikdy se mi nechce, mozek pokaždé hledá výmluvy, proč to nedělat a musím se hodně přemlouvat, abych na sebe tu studenou vodu ráno pustila. Odměnou mi je nádherný pocit z překonání sebe sama smíchaný s teplem, které mě po otužování zaplní. Stojí to za to.

Jakákoliv změna je správným krokem, jen se zvednout z gauče, postavit se svým strachům, chtít se překonávat a rozvíjet. Pokud cítíte, že i malé krůčky jsou pro vás problém, nebojte se říct o pomoc. Poproste někoho ve svém okolí, aby vás podporoval, případně se obraťte na mentora, kouče. Mohou vám pomoci na cestě za lepším životem.

V jógové filosofii mi to připomíná principy evoluce a kvality, tamas, radžas a sattva. Sattva je nositelem jasu, dobra, spokojenosti a pravdy, je kvalitou rovnováhy. Radžas je kvalitou činorodosti a aktivity.  A tamas značí temnotu, nevědomost, otupělost, odpojuje nás od vnímání a prožívání skutečnosti, je brzdící silou. Někdy může být tamas potřebné, třeba pokud naše tělo potřebuje odpočívat. Ale primárně nás tamas brzdí, znehybňuje. Je dobré zde dlouhodobě nesetrvávat, stejně jako v komfortní zóně.

Zjednodušeně řečeno, v životě se můžeme posouvat vpřed (sattva), přešlapovat na místě (radžas) nebo ztratit správný směr (tamas).

„Život začíná tam, kde končí komfortní zóna.“